Psychoterapie (tj. léčba psychologickými prostředky) obvykle začíná snahou zbavit člověka určitých
potíží – depresí, úzkostí, pocitů prázdnoty apod. Směřuje ale také k lepšímu sebepoznání a v
dlouhodobějším horizontu pomáhá budovat vnitřní svobodu a nacházet radost ze života.
Psychologické poradenství pomáhá u méně závažných stavů a životních situací, kdy s psychologem
proberete, co Vás trápí, a pokusíte se společně s ním zorientovat se v tom, co by se dalo změnit a případně
jak tyto změny provést.
Psychologická krizová intervence
Psychologická pomoc v případě krizových životních situací, jako mohou být např. rozvod, nemoc, úmrtí
blízké osoby, různé katastrofické události a další obtížné životní situace.
Psychologická diagnostika pomáhá určit, případně zpřesnit příčinu a povahu některých potíží, například
tehdy, kdy není zřejmé, zda mají dané potíže původ čistě psychologický, nebo se za nimi skrývá
neurologické nebo jiné fyzické poškození. Na základě těchto zjištění se, obvykle ve spolupráci s
praktickým lékařem nebo psychiatrem, stanovuje další léčba.
Existuje ale celá řada dalších uplatnění psychologické diagnostiky – například diagnostika rodinných
vztahů, sloužící pro účely následného poradenství a terapie, diagnostika školní zralosti a intelektových
schopností, diagnostika poruch autistického spektra, vyšetření před bariatrickým zákrokem a další. Při
vyšetření mohou být použity psychologické testové metody. Psychologická diagnostika je vždy na žádost
Vašeho ošetřujícího lékaře.
Terapie hrou u dětí předškolního a mladšího školního věku
Terapie hrou se považuje za jedinečnou strategii práce s dítětem. Je pro děti to samé, co poradenství či
psychoterapie pro dospělé. Hra je pro děti přirozený způsob komunikace, přesně tak, jak je pro dospělé
přirozeným způsobem komunikace mluvení. V herně se hračky používají jako slova a hra je řečí dítěte.
Dětem jsou v terapii hrou poskytnuté speciální hračky, které jim umožňují vyjádřit to, co se jim těžko
vyjadřuje slovy.
Během terapie hrou terapeut vytváří bezpečné a přijímající prostředí, které dovoluje dítěti svobodně si
hrát. Hra je zde chápána jako komunikační prostředek dítěte, kterým vyjadřuje své myšlenky, pocity,
potřeby a touhy.
Terapeut má možnost zažívat svět dítěte a aktivně s ním sdílet situace, které ho přivedly do terapie. Dává
mu důležitou zpětnou vazbu o jeho prožívání, povzbuzuje ho k svobodnému projevu bez vlastních
komentářů a interpretací. V herně se dítě učí zvládat reálné životní situace. Využívá k tomu své přirozené
danosti a vnitřní zdroje, učí se vnitřní seberegulaci a sebekontrole.